Ve čtvrtek bohužel neuvidím Určitou osobu, je mi to docela líto, protože příští týden ji před svátky uvidím naposledy. Vím, že je to jen letmé snění o někom, koho se nemohu ani dotknout prstem. Jediné, co mohu je na ni hledět a to celé je stále i dost omezené. Není to láska, není to posedlost. Přemýšlelo jsem, vzhledem k tomu, že neznám žádnou osobu, co by takto měnila jistou věc, tak je to nejspíše tím. Já totiž v té věci také nemám úplně jasno, nikdy jsem nemělo. Celé roky smýšlím jako ON, mám tendence i tak o sobě hovořit. Všechny mé předchozí blogy byly jen o tom, že jsem ON. A po pravdě často mě dost deprimovalo, že ON skutečně nejsem. Dokonce v pubertě mě to dost deprimovalo až to přecházelo do depresí a já skutečně velmi radikálně přemýšlelo o jakési operaci. I teď mám dost problémy se stále vyjadřovat jako ONA. Mám tendence být ON. Myslím, že právě proto mě ta osoba tak přitahuje. Přeci jen svým vzhledem není nijak výjimečná. Rozhodně se mi líbí jiné typy a to stejně mám raději ženy. Muži mě zaujmou málo kdy. Ale, pokud o tom tak přemýšlím, já vypadám jako klasická žena, nosím hodně sukně, šaty, rádo se líčím, mám dlouhé vlasy, kosmětiku. Zájmy.. Tak proč v tom vidím problém? Nevím, na tuhle otázku nejsem schopno si odpovědět. Asi právě proto jsem ji vytěsnilo a zkrátka se jen jako muž částečně vyjadřovalo a především tak o sobě jen smýšlelo, tedy spíše se vnímám, jako muž v ženském těle, který jej přrostě přijal a chce být dobrou ženou, využívá toho a podobně. Toto smýšlení jsem vyřadilo, jenže jakmile se ta osoba objevila, tak se mi ta otázka znovu nacpala do mé přítomnosti. Za což rozhodně rádo nejsem, protože neznám odpověď. Mám v tomto ohledu obrovký zmatek. To je ten důvod, proč mi přijde
Snažím se najít více důvodů, proč mě ta osoba tak fascinuje. Její osobnost přímo neznám, Ale vzhledem k tomu, že jsem schopno analyzovat lidské osobnosti, všímat si všech detailů, tak vnímám to, jak se nám samozřejmě prezentuje a dále samozřejmě okraje osobnosti, protože tyto okraje člověk ukazuje vždy. I když hraje určitou roli, kde si některé věci nemůže přímo dovolit. Každý vysílá určité signály, které poukazují na určité vlastnosti. Už jen to, že někdo dělá určitou práci, má určitý styl vyjadřování, používá určitá gesta, prezentuje určité autory, žádá určité věci, to všechno poukazuje na okrajové rysy osobnosti. A ta osoba má pro mě velmi zajímavé okraje.
Dalšími důvody proč jsem tak fascinöváno, ja nevim. Asi je to i tim, ze mi ta osoba prijde uspesna, i kdyz vidim tu spoustu lidi, jez jsou take uspesni, takze to asi nbude primo tim. Mozna je to spi tim, ze ta osoba je uspesna v oblasti, ve ktere touzim take byt uspesne. Myslim, ze se radeji dlsich uvah zdrzim.
V posledni dobe citim, ze jsem zbytecne a to vice nez obvykle. Jsem tak odporne, k nicemu a i kdyz nepotrebuji smysl, tak mam potrebu neceho jineho. Jen nevim ceho. Chtelo bych plakat. Chapu, ze lide chteji zit, ale take chapu, ze nechteji. Muze byt duvodem k ziti to, ze to clovek zkrtka chce. Opet upadam do depresi, ktere me nuti smyslet nad ukoncenim sveho zivota. Jsou to bolestne chvile, ale ja jsem na ne zvykle. Vim, ze tyto myslenky musim ignorovat, protoze vedu boj s osobou, ktere se nechci vzdat. Citim tu nostalgickou chvili, kdy mi zbyva se jen usmat a skoncit to. Tato chvile me neustale pronasleduje a ja se ji pokousim odradit od toho, aby se me snazila presvedcit k necemu, co jeste dle meho uvazeni nenastalo. Jsem silne.. I kdyz pocity mluvi jinak a ja si myslim, ze uz nemohu, vim, ze mohu. Nevim, kde beru tu energii a silu dal pokracovat, dokonce i pred ostatnimi vypadat v pohode, ba silne naopak jako velmi bezstarostne.
To cele bude nejspise tim, ze vim, ze jsem dost silne. I kdyz casto mi to cele nici somatologicke problemy, ktere jsou velmi caste a ja mam casto pocit, ze je nezvladnu. Nekdy mi prijde, ze bych se chtelo zabit jen kvuli tem velmi neprijemnym somatologickym problemum. Protoze uzkosti, panicke ataky, to je pro me neprijemne natolik, ze uz nejsem skoro schopno se s tim vyrovnavat. Samotny paicky strach ze smrti me nuti k tomu, abych to skoncilo samo.
Ale dost techto trapnosti a bolesti. Ted uz opet nahodit usmev, privetive vystupovani a gesta a fungovat v teto spolecnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat