Cítím se v posledních dnech oslabené. Ale to je asi tím, že se všude více množí roztoči a začíná být opravdu zima. Musím nasadit více vitamínů a prospěšných živin, abych to ustálo bez nemoci. Včera jsem pár věcí nestihlo, i když většinu z toho jsem udělalo. Ale cvičení mi bohužel nevyšlo a myslím, že dnes se ke cvičené také nedostanu, bohužel, ovšem tak si to zkusím vykompenzovat nějakou delší procházkou, kdy si budu číst a učit se na proseminář biblických znalostí. Opravdu zábava.
Shrhnu předchozí den, abych si mohlo ujasnit své pocity a vjemy. Zdál se mi sen. Byl děsivý, úžasný, nesmyslný, ale vyzníval až příliš reálně. Zdálo se mi, že jsem někoho zabilo, byl to muž a já si nepamatuji důvod toho proč i ve snu jsem nad tím přemýšlelo. Hlavní však bylo to, že jsem muselo ukrýt tělo, což bylo složité. Nakonec jsem jej rozdělil na dílky, zakopalo a následně na to zasázelo stromečky. Poté netuším, jestli jsem se probudilo, ale leželo jsem v posteli a duch muže, kterého jsem zabilo tam byl a dotýkal se mých nohou, hrozně jsem se bálo, ale netuším, jestli jsem už bylo probuzené, či ne. Ovšem asi ano, protože následně poté se můj sen otočil a byl tam člověk, kterého bych opravdu potkal nechtělo. Nějakými pochybnými chemickými a fyzikálními silami jsem tohoto člověka oživilo a ten člověk se stal mým bratrem a toužil po mě, ovšem byl to můj bratr a bylo to složité, protože všichni věděli, že jsme sourozenci a přes to on chtěl náš vztah posunout výše. Tento člověk mě blíže seznámil s osobou, o které neustále přemýšlím, budu jej nazývat pan S. Opět to sklouzlo k představám, kterým se jinak bráním. Takže jsem nakonec vstávalo až kolem 11 hodiny ranní, protože mě sen naprosto vsunul do děje a já odmítalo ukončit ty krásné představy.
Přemýšlím, co bych mohlo dělat dnes. Skončila mi zkouška smysl pro detail a já tudíž nedostávám žádné impulzy k tomu, abych něco přímo dělalo. Ale vím, že bych rádo dopsalo mou seminární práci. Chybí mi dvě stránky, což bych mohlo dopsat, ale až večer, to bude lepší. Protože se mi do toho nechce. Čím více přemýšlím, tím mi připadá lepší začít psát, jenže jsem líné. Což mě ovšem nebude jinak omezovat, takže začínám psát. Ach ta nerozhodnost. ... napíšu alespoň kousek.
Mimo psaní své seminární práce, ofotím několik knih, dnes tedy chci jen jednu a druhou zítra, je to otravná práce. Musím také čístm, zajít do městké knihovny a registrovat se.
Není to nic moc, ale vzhledem k tomu, že dnes začíná má zkouška s názvem "lidé kam se podíváš", Ano Viktor je vskutku originální s názvy, tak věřím, že všechny mé články o výpisů spousty činností, které hodlám dělat, skončí. A budou zde samé myšlenky o lidech. Krásně se to překlopí, jsem na to zvědavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat