V poslední době jsem se hodně bavilo, na učení se naprosto vykašlalo, ale mělo dostatek pohybu a bohužel i alkoholu v krvi. Dělalo spoustu nesmyslů a těšilo se také na Určitou osobu, které se mi také dostalo. Propadalo jsem panice toho, že mi nevěnuje svou pozornost a po alkoholovém opojení odešlo na záchod, ovšem mé budíky mi nastavovala má spolubydlící a nastavila i mi jeden, kdybych náhodou zaspalo, tak abych se vzbudilo na další hodinu a tento budík se zrovna rozhodl zvonit v tu chvíli, když jsem bylo na WC.
Mám opravdu trapný budík, především mluví o tom, že mě budí a mám vstávat a zesiluje se. Mám windows phone, takže to mé kamarádky nemohly dlouhý čas vypnout, sic jsem tam nebylo, ale situaci toho, že si to tam všechny tři přendavají, až to se jedné podaří, si dokáže živě představit. Jakmile jsem vešlo do třídy, dost jsem se zarazilo, protože se na mě všichni otočili, všetně vyučujícího a začali se hlasitě smát. V tu chvíli jsem nechápalo, co je špatně a přemýšlelo o tom, že vypadám asi dost špatně. Nakonec vyučující zahlásil něco v tom smyslu.." Už jsme všichni pochopili, proč se celý rok tak smějete." a já bylo vyděšené a nechápavé ještě více. V tu chvíli jsem nedokázalo nijak vydedukovat, co se to sakra stalo na můj účet, když jsem tam nebylo. Poté mi akorát řekli o tom budíku a vtipné situaci, takže jsem pochopilo.
Uvědomilo jsem si, nebo spíše čím dál více docházím k tomu, že ONO je pro mě dost složité, že mi stále sedí spíše ON. Zatím je to nedořešené, ale věřím tomu, že se to celé musí nějak dořešit.
Bude teď 14 dní volna, za které musím pylně cvičit, učit se a držet zdravé stravování a to vše do míry toho, aby se mi podařilo zvednout svou fyzickou i mentální kondici alespoň o jeden stupeň. V těchto 14 dnech se celé zformuji do finální verze. Kterou následně už jen dotvaruji.Bude to těžké, ale dneškem to celé začíná. Přeci jen, neodkládám, dnešení den je na to všechno perfektní.
Má Free verze je naprosto geniální, díky tomu všemu zmizelo vše, co jsme považovalo za problém. Netrápí mě to. Ano, mám časté tendence brečet kvůli různým věcem, ale myslím si, že toto chování si musím vyřešit samo a především v klidu. Možná má Free verze působí na ostatní, jako bych bylo na nějakých návykových látkách, čemuž tak není. Jen jsem k tomuto dospělo a myslím si, že je to to nejvhodnější. Nevím, proč bych mělo ostatním ukazovat to, jak se cítím špatně, když to celé je jen uvnitř, někde hluboko. Přiznávám, že se často budím s pocity toho, že už nemohu, jen tak několik hodin ležím v posteli a cítím, že se nemohu zvednout. Je to hrozná bolest. Chci brečet, přeji si zemřít a přemýšlím o tom, jak bych to provedlo. Docházím postupně k názorům toho, že by se po mě přeci jen snadno rozplynula zem, protože jsem tak snadno nahraditelné, že nemá smysl ani nepřemýšlet o tom, jak má můj život smysl. Mám stále tendence myslet na ukončení mého života. Ovšem to celé mi přijde iracionální, proto utvářím svou Free verzi, kde se musím chovat bez obav, studu, morálky, nějakých hranic a samozřejmě s velmi pozitivním myšlením a s úsměvem, který mi dodává nejvíce, protože tak jsem schopno tomu cleému uvěřit.
Jsem schopno to celé uvěznit někde hluboko a naladit se na Free, kdy se cítím opravdu dobře. Někdy mám pocit, že se necítím nijak a to mi přijde dobré. Protože nemusím nic řešit. Toto bych doporučilo všem, ale..
Myslím si, že toho není téměř nikdo schopen a to bez jakýkoliv látek. V životě je tolik bolesti a utrpení, že jej odmítám. Nikdo není zvědavý na mé negativní výlevy, ty jsem schopno řešit si samo a vím, že nemám potřebu je řešit s jinými.
Chci lidem pomáhat, protože samo jsem dost silné na to, abych překonalo všechny ty překážky, které tu přede mnou stojí a budu se u toho ještě smát, sic se směji ironicky, ale život je tak smutný, že bez ironie se smát nelze, pokud nejste nějak ovlivněni návykovou látkou. Lidé, jež nejsou schopni žít jako já v blahobytu a nebo nemají tolik síly jako já k překonání překážek, či neví jak, těm všem bych chtělo pomoci. Nevím pořádně proč. Nic z toho vlastně nemám a mít nebudu, žádné dobré pocity, ale o to mi vlastně nejde. Jen tak neustále přemýšlím o tom, že když jsem schopno takhle fungovat, po tom všem, co se mi událo. Po těch úmorných letech bolesti, které jsem nějakým způsobem dokázalo přežít a ani i díky lidem. Po tom všem zkrátka musím ukázat i jiným, že jejich situace je řešitelná, sic to nejde vždy dle představ a člověk se musí hodně omezit, ale vždy to celé může vnímat pozitivně. Alespoň z části... Bohužel, ne vše jde vnímat pozitivně..
Když už jsem začalo psá to své minulosti, tak ta mě samozřejmě stále dohání a já si hraji s tenkými niťkami, které se každou chvíli přetrhnou a pro mě to nedopadne dobře. I přes to odmítám se tím zabývat, nebudu řešit nějaké věci ohledně minulosti, nikdy se k tomu nevrátím. Musím to vymítit. Navždy. A nesmím do tho zatahovat ostatní...
Žádné komentáře:
Okomentovat