Nevím proč, ale děsí mě to, že mám neustálou potřebu se o sobě vyjadřovat jako o muži, jenže já muž nejsem. V tom je trochu problém. Nemyslím si, že trpím nějakou touhou po tom být mužem, nebo, že by mě snad mé ženské tělo deprimovalo, ale i přes to celé mám potřebu se vyjadřovat jako muž. Tento problém u mě přetrávává již delší dobu, právě proto se snažím dát do ONO.
Pokud se zamyslím o této zásadní věci, která určuje mou identitu úplně nejvíce, tak nemám potřebu se změnit na muže. Vlastně mi to přijde zbytečné, mám totiž rád své tělo, nevadí mi prsa, rádo se líčím, oblékám šaty a podobné věci, co dělávají obvykle ženy, však i přes to mám potřebu mluvit v mužském rodě a nejraději bych bylo, kdyby mi tak říkali i ostatní.Chtělo bych se najít, ale nevím, jestli to zvládnu samo.
Tak jsem napsalo do anonymní poradny, jež má sloužit proti předsudkům vůči duševně nemocným. Chtělo bych jen jeden objektivní názor a to mi stačí k tomu, abych o tom mohlo letmo popřemýšlet. I když mi tato situace přijde zásadní.
Zkouška je celkem pekelná, musím řešit věci, na které nemám sílu. Včera jsem bylo na očním, diagnostikovali mi tupozrakost, astigmatismus, což znamená zakřivení rohovky a syndrom líného oka. Takže jsem si dnes bylo vybrat brýle, po půl hodině vybírání, jsem vybralo, ale stále mám pocit, že špatně. Chtělo jsem velké brýle.. Ale bohužel k mému obličeji to moc nepasovalo, takže mám malé a drsné, jsem na to zvědavé. Cena je dost příznivá i s antireflexními skly. Mám pocit, že brýle ke mě patří, ale na druhou stranu se jich obávám. Netuším proč. Těším se na ně, těším se až je budu nosit. jsou malé a tlusté, což mi přijde geniální. V hloubi duše se na ně skutečně těším, ale něco na povrchu mi říká, že je nechci. Jsem znechuceno tím, že je budu nosit. Myslím, že je to opět to prvotní dylema, které jsem řešilo s piercingami, či barvou scých vlasů. Kterou bych již nezměnilo zpátky, protože teď s ní, jsem to více já. I s brýlemi, které jsem si dnes vybralo, to budu více já.
Žádné komentáře:
Okomentovat