Cítím se zoufale a chtělo bych všechno hned, mám pocit, že jsem k ničemu, nechopné a mám v mysli neskutečný zmatek a netuším, jak mám adekvátně komunikovat s lidmi. Protože až přespříliš mám v hlavě jejich chování a to, jak se chovají a podobně a na mou vlastní reakci mi nezbývají síly. Problém je to, že musím dělat opak, i když se cítím beznadějně, vyčerpaně a bez jakéhokoliv důvodu ke kontaktu s ostatními. Musím to dělat. Chtělo bych se někomu vypsat ze všeho, mám potřebu někomu říci to, co cítím, jak to vnímám a chci od něj slyšet nějaké řešení, něco, co by to zmírnilo. Jenže nemohu. Musím se změnit samo. Musím toto vystát samo.
Nevím, jak se chovat a mám potřebu vybouchnout, jenže nemohu. Nejspíše půjdu prostě na cigáro, protože nevím, co jiného bych mělo udělat a potřebuji alespoň něco. Musíms e naladit na tu správnou vlnu a ostatní analyzovat i s tím, že budu schopno i adekvátně reagovat. Chci to celé vzdát.. Odejít pryč a nechat to za sebou, ale pokud to udělám, tak se posunu o obrovský kus vzad a já už nechci to, co bylo, jsem na pomezí a mohu se posunout dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat