Dnes jsem se skoro radovalo, jak mi to všechno vyjde, bohužel nevyšlo mi vůbec nic, co jsem měl v plánu. Bylo to opravdu tragické. Ale já se tím odmítám nadále zabývat, nějak jsem se to snažilo opravit a nějak mi to dokonce vyšlo. Nic moc, alespoň něco..
Přiznám se, je opravdu těžké nepodlehnout něčemu takovému jako je pomoc zákona. Ještě, když se Vám přímo nabízí. Je to milé a Vy doufáte, že jsou tam dostatečně schopné lidé na to, aby dokázali zhodnotit situaci a celkově dopadnout někoho takového jako je On.
Dnes pro mě bylo celkem velkým zklamáním, že to tak prostě nefunguje. Protože on má všechno kolem Vás obhlédnuté. Takže všechny snahy toho, co jste se snažili vybudovat jsou pryč. Akorát zjistíte, že je mnohem mocnější než se zdá a Vy mu zkrátka čelit nedokážete. Nikdo Vám nepomůže, protože je nedohledatelný, vždycky se vypaří a Vy jej nemáte šanci ani kontaktovat, takže musíte vyčkávat na chvíle, kdy Vás kontaktuje on a pak nějak jednat.
Dnes mi jasně předvedl, že zákon mi nepomůže. V tu chvíli mě napadlo, to je podplatil? Kolik jim asi dal? Nebo mám snad halucinace a on tam ani nebyl? Vždyť byl jasně vidět a nikdo se o něj nezajímal, Bylo to , jako by tam vůbec nebyl a pak se náhle vypařil. Utekl. Zmizel. Teleportoval se?!
Bylo to děsivé sledovat určité věci a já nechápala, jak? Co se to vlastně děje? Jak je tohle možné?
Nemělo by mě to překvapovat, už jsem toho viděla spousty, bylo toho tolik, co zákon neošetřil, tolik humusu, ze kterého se mi dělá zle, že jsem to prostě mělo očekávat. Ano, to mělo. A to, že On udělal toto, to bylo jen dokončení toho hnusu, co jsem kdy vidělo. Doufám, že ti lidé nebudou mít trvalé následky a pokud ano, tak ať jsou mírné.
Dnes jsem si uvědomilo to, jak jsem slabé a nemohu čelit jeho tvrdým úderům. Musím se ještě více posunout dále. Možná poté se mu budu moci vyrovnat?
Cítím se jako oběť. Bezmocně. V koutě, už jen čekat na to, kdy mám zaútočit na svého protivníka a zakousnout se mu do slabin. Bohužel jsem na to příliš malá a tudíš sic zvládnu základní a prvotní útok, který bude opravdu nepříjemný. Avšak protivník mě snadno odrazí a já ve snaze utéci se budu schovávat do různých skulin. Jenže takhle to nefunguje. On mě najde a pak bude konec. Je to jednoduchá logika.
Zkrátka nemám proti němu šanci bojovat.
Mohu jen čekat a být jeho děvkou. Nechat sebou házet a snažit se to nějak vydržet, než se rozhodně to skončit.
Tohle nejsem já. Možná mu nemohu čelit, to neznamená, že nemohu na to jít jinak. Stále racionálně uvažuji, což on dle mě absolutně nedělá. Má svou vizi a hledá v mých očích, v každém mém pohybu cokoliv, co by mu řeklo to, jak myslím, kdo jsem a co hodlám udělat. Vím o jeho slabosti, vím, že je sám a lpí neustále nad minulostí.
Právě proto jsem jej dnes pozvala na oběd a menší procházku Prahou. Bylo to skvělé, protože já umím perfektně nahodit atmosféry dle toho, jak si přeji a tady to bylo opravdu hodně přátelské. Až mi z toho bylo vnitřně na blití. Stálo mě to spoustu sil.
Já vím, že to není zaručené, protože stačí jeden nenápadný pohyb mým koutkém úst a on to celé najde, zjistí. Pozná.
Ale já mu nemohu vzdorovat. Musím jít s ním, být s ním. Ne být proti němu, protože to nemám žádnou šanci. Takhle ji alespoň mohu mít.
Doufám, že zítra to bude lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat