Nikdy nezáleželo na mě, přímo na mě. Mým úkolem je se usmívat a být stále v pohodě. Jsem někde a netuším kde. Nevím, kde jsem se to ocitl, ale vím, že je to nepříjemný stav, protože se chovám k ostatním naprosto nevhodně a nezáleží mi na tom. Vlastně j to dobré, protože necítím nic negativního, naopak, je mi to všechno jedno a tak se mohu smát a být v pohodě. Nevím, na co i stěžuji, když tohto jsem chtěl dosáhnout, chci prostě, aby mi to bylo ukradené a ono je, tak co mám z problém?
Problém je v tom, že nevím co dál. Opět mám určitě tendence a myšlenky a opět s tím musím hodně bojovat a potřebuji to nějak vyjádřit. Ale tato slova o mé osobnosti, o mých pocitech nepatří nikomu z mých blízkých. Přeci jen, chci působit vyrovnaně a bez stresu a všeho ostatního. Nechci, aby i ostatní mysleli, že je to jinak. Stalo se pár zásadních věcí a asi je to jen tím, že jsem požilo pousty návykocých sraček a dostal také velkou ránu do hlavy.
Neustále myslím na Určitou osobu a nemohu se těch myšlenek zbavit....
Už mohou jen zapomenout. Na vše, na svůj blog, na to, jak trapně a nevhodně se chovám, jak neschipný jsem.. Hloupý a naprosto nepohledný, tak odporný a zlý člověk.. K ničemu a.. Mně tohle nemrzí, já vím, jaký jsem a víc nemá smysl řešit.
Ta osoba.. Drtí mě to. Tak moc mi to drtí srdce, že se bráním slzám a raději hraji únavu, abych nemusel vysvětlovat svůj smutek, či depresivní chování.
Na ničem nezáleží. Jsem pryč. Mimo tento svět a nevím, kde jsem, ale odtud nedokážu přijmout žádné informac, nic. Jsem pryč z tohoto světa. Mám kolem ebe bublinu, které se dotýkám a ona se jen letmo pohne díky mému doteku.
Žádné komentáře:
Okomentovat