Nekonečná hra

Jsem doma, dnes jsem opet nemohlo spát, nevím, čím přesně to bylo, v noci jsem se probudilo a šlo jsem napsat článek, Bolelo mě v krku a tak jsem se obávalo nejhoršího, tedy nemoci. Ovšem ráno bylo vše v pořádku. Tedy šel jsem po chvilce si lehnout se sluchátky v uších a napůl jsem spalo. Opět je má mysl zahalena do temna a myslím jen na jednu osobu, což mě skutečně děsí, netuším, jak to mám potlačit. Stačilo by jen jeden den na něj nemyslet. Bohužel. Drtí mě to, Vím, že jsou to jen obyčejné sny, bez jakékoliv naděje na realizaci. Nevím, co přesně mám dělat, nemohu se tímto zabývat. Musím se najít a není to jen, protože to potřebuji kvůli svým pocitům, kvůli sobě. Ale já potřebuji i vyhrát. Není to jen o mně, je to i o Viktorovi a především o mém soupeři, na kterého narazím až se najdu, až konečně zjistím, kým to vlastně jsem. ale jedno vím jistě,

Vrátím se v tomto odstavci k dnešnímu dni, který nebyl nějak zlý, byl celkem v pohodě, i když se cítím opravdu zvláštně, nebo jsem se i tak cítilo během dne. Ráno mi konečně vyučující uznala na druhý pokus mou seminární práci Poté jsem několik hodin strávilo v knihovně, kde jsem si dělalo výpisky různých teorií osobnosti. Musím uznat, Freuda teorie je asi pro mě nejzajímavější, i když nevím jistě, jestli bych s ní přímo souhlasilo, nic mě tam vlastně nepřekvapilo, protože jsem o takových teoriích slyšelo již dříve a musím uznat, že taková stádia od Eriksona mi přijdou nejpravděpodobnější, nejvíce s nimi souhlasím, akorát jsem dnes v knize našel,že jich je 8. a v jiné knize, která se na Eriksona a jeho teorie nezaměřovala, jej citovali, ale uváděli tam 9. stádií, což mi příliš nejde pořádně do hlavy, kolik jich je, ale budu si raději na zkoušku pamatovat všech 9. A zrovna teď v tv dávají film o Jungovi, tedy alespoń se tak ta postava v něm jmenuje. Ano, koukám na tv, sedím ve svém obývacím pokoji, opřené o topení, piji jahodový čaj a píšu článek, tedy později budu psát i seminární práci, chci napsat alespo%n stránku a půl. Dále mám naplánované číst chvíli knihu, protože mám vypůjčeno spoustu knih a musím je za týden vrátit, tedy myslím, jen dvě z těch, co mám půjčené. Momentálně čtu o bezdomovectví, opravdu dobře čitelné a zajímavé.

Myslím, že jsem schopno vidět a slyšet spousty věcí, které jsem do te´d přehlíželo. Všechno je tak zřetelné a já nemám příliš potřebu spánku a jsem schopno přemýšlet o několika věcech najednou, což mě občas trochu děsí. Mám jakousi potřebu o všem přemýšlet a získávat spoustu nových informací a taktéž dělat spousty věcí. Mám potřebu analyzovat lidi, pokud mluví o nějakém svém zájmu, či podobně, tak slova jdou na druhou vlnu a já spíše vnímám jejich mimiku a gesta a tón hlasu a dle toho usuzuji, jak se cítit a mapuji to, jací jsou. Slova také vnímám, ale jen je poslouchám a o tomto přemýšlím. O jejich slovech přemýšlím jen občas, je to pro mě složité, jsem schopno přemýšlet spíše o  jejich neverbální komunikaci, slova sic vnímám, ale nejsem schopno o nich přemýšlet. Jako by okolí kolem osoby, jež vnímám zmizelo a já vidělo jen ji a tak krásně zřetelně. Všechny ty grimasy, všechny ty pohyby rukama a celkově tělem. Tóny hlasu a to, která slova zvýrazňuje, jak říká věty. Je to naprosto dokonalé. Nic jiného nejsem schopno vidět.

Pokud se překulím k tématu své identity, tak mám problém s váhou, ano je to pro mě opravdu otravné a celková fyzická kondice, cítím, že tohle tělo ke mě nepatří. Za ten měsíc cítím, že mám vypadat jinak a žít jinak, stravovat se zdravěji a hodně se věnovat sportu. A ano, za tu dobu jsem dost zhublo a to mi to nepřijde, spíše naopak, ale dnes jsem se tedy odhodlalo stoupnout na váhu, i když jsem očekávalo opravdu nemilý výsledek... A mám dole 4 kila! Což je geniální a také jsem si všiml, že i jídlo vyhledávám mnohem zdravější a přemýšlím u něj a nenechávám se ovlivnit chutěmi, tolik. Ted ypředevším ty chutě nemám. Vím, že se mi to podaří změnit i svou postavu a svůj přístup ke stravování. Celé se to pomalu mění. Dále budu nejspíše nosit brýle, protože se mi objevila tupozrakost, bojím se brýlí, mám pocit, že mi nesluší, ale zároveń cítím, že ke mě částečně patří. Nevyznám se v sobě. ale příští týden jdu k lékaři a pak se uvidí. Také s emi čím dál více objevuje potřeba toho mít zrzavé vlasy, vzhledem k tomu, že předtím byly bílé a měděná se na nich příliš neusadila, tak se těším, až ji příští týden zafixuji.

V posledním bych chtělo zmínit to, že se musím snažit působit velmi pozitivně a volně, což mi nedělá problém, protože takový přístup ke mě patří. I když se cítím dost zoufale, smutně, stále mě něco pohání, vím, že mám tu sílu to překonat a usmát se, protože má ironie je nekonečná a pomalu se formuji. Cítím, že brzy už emoce zlosti a vlastně i radosti zmizí. Dominují u mě spíše pocity ironie a síly, smutku, klidu, potřeby podnětů a aktivity,. Ironie je asi nejvýraznější, mám potřebu se neustále smát, pousmívat, protože mi přijde většina situací ironických, komických, ne vtipných, ne šťastných, radostných, ale ironických, nebo i sarkastických..Je to zvláštní, Nevyznám se v tom.