Jsem rádo, že jsem se včera mohlo pobavit s H o psychopatovi. Protože to také zažila a sama mi potvrdila, že to byla zábav a bylo to fajn, ale teď už je na čase si žít fajn život. Jsem moc rád za to, že i když jsem z toho tématu uhnul, ona se k němu vrátila a naopak se ještě zeptala, proč se o něm nechci bavit, tím mi dala najevo, že by bylo dobré to nezávvně probrat, protože o nic už fakt nejde.
Důvod toho, proč jsem to odmítla řešit, byl to, že mi přišlo, že toto téma nemá smysl. Lidi to jen otravuje a já si tímto tématem jen kazím vztah s nimi. Což u H tak nebylo a já nyní vím, že jsem to moc rádo probralo.
Shodli jsme se na tom, že byl sic dost inteligentní, ale stále dost nevyzrálý na určité věci. Taktéž bylo jasné, že určitým způsobem trpí, s čím souhlasím, ale ta jeho dokonalot neznala příliš meze. "dokonalost".
Kdo to nezažil, kdo jej nepoznal, nikdy nemůže pochopit to, co jsme zažily, protože to bylo tak dokonalé. Perfektní. Ano, bylo to skvělé a já i náhle díky H uvědomil, že nemá smysl na psychopata být naštvaný. Nemá to cena, protože on mi ukázal novou cestu. Díky němu nejspíše nejsem tak zamrzelý a omezený, i když je to jen v porovnání s většinovou společností.
Už nejsem schopno to vnímat tak negativně, jak jsem to vnímalo. Prostě už to o tom není.
Vrátím se s myšlenkami k Určité osobě, kdy jsem se smířila se vším možným prostě si řekla, že na ni kašlu zapomenu a nebudu to nijak vnímat.. Vážně jsem ji začala ignorovat a bylo mi lépe. Bylo to krásné a já byla schopna jej vnímat neutrálně a vidět to tak. Ovšem pak jsem se s tou osobu začala setkávat na pracovní úrovni a.. I tak jsem byla schopna to vnímat krásně neutrálně a všechno kolem toho jsem tak skvěle zvládal. Jenže ta osoba bohužel ke mě se začala chovat až příliš... Jak to jen popsat.. Mile a snažila se mi vyjít vtříc. Což jsem též dokázal pochopit a vysvětlit i to nějak neutrálně. Protože to je prostě obyčejné a v pohodě.
Už jsem si zvykl na to, že ta osoba si mě mezi těmi tvářemi pamatuje, dokonce i to, že i pamatuje mé jméno.... Ale.. to co se stalo včera...
Nevím, co si o tom myslet.. Nevím.. Jsem zmaten, myslím si, že to bylo omylem, každý občas dělá chyby a omylem se může sstát cokoliv..
Žádné komentáře:
Okomentovat