Konečné znění

Jsem rádo, že jsem se včera mohlo pobavit s H o psychopatovi. Protože to také zažila a sama mi potvrdila, že to byla zábav a bylo to fajn, ale teď už je na čase si žít fajn život. Jsem moc rád za to, že i když jsem z toho tématu uhnul, ona se k němu vrátila a naopak se ještě zeptala, proč se o něm nechci bavit, tím mi dala najevo, že by bylo dobré to nezávvně probrat, protože o nic už fakt nejde.

Důvod toho, proč jsem to odmítla řešit, byl to, že mi přišlo, že toto téma nemá smysl. Lidi to jen otravuje a já si tímto tématem jen kazím vztah s nimi. Což u H tak nebylo a já nyní vím, že jsem to moc rádo probralo. 

Shodli jsme se na tom, že byl sic dost inteligentní, ale stále dost nevyzrálý na určité věci. Taktéž bylo jasné, že určitým způsobem trpí, s čím souhlasím, ale ta jeho dokonalot neznala příliš meze. "dokonalost".

Kdo to nezažil, kdo jej nepoznal, nikdy nemůže pochopit to, co jsme zažily, protože to bylo tak dokonalé. Perfektní. Ano, bylo to skvělé a já i náhle díky H uvědomil, že nemá smysl na psychopata být naštvaný. Nemá to cena, protože on mi ukázal novou cestu. Díky němu nejspíše nejsem tak zamrzelý a omezený, i když je to jen v porovnání  s většinovou společností.

Už nejsem schopno to vnímat tak negativně, jak jsem to vnímalo. Prostě už to o tom není. 

Vrátím se s myšlenkami k Určité osobě, kdy jsem se smířila se vším možným  prostě si řekla, že na ni kašlu  zapomenu a nebudu to nijak vnímat.. Vážně jsem ji začala ignorovat a bylo mi lépe. Bylo to krásné a já byla schopna jej vnímat neutrálně a vidět to tak. Ovšem pak jsem se s tou osobu začala setkávat na pracovní úrovni a.. I tak jsem byla schopna to vnímat krásně neutrálně a všechno kolem toho jsem tak skvěle zvládal. Jenže ta osoba bohužel ke mě se začala chovat až příliš... Jak to jen popsat.. Mile a snažila se mi vyjít vtříc. Což jsem též dokázal pochopit a vysvětlit i to nějak neutrálně. Protože to je prostě obyčejné a v pohodě.

Už jsem si zvykl na to, že ta osoba si mě mezi těmi tvářemi pamatuje, dokonce i to, že i pamatuje mé jméno.... Ale.. to co se stalo včera...

Nevím, co si o tom myslet.. Nevím.. Jsem zmaten, myslím si, že to bylo omylem, každý občas dělá chyby a omylem se může sstát cokoliv..

Shrnutí, aneb odešel

..aneb už nemám o čem psát, protože náš psychopat prostě zmizl.
Nuda.
Jediné, co bych teda rádo napsalo je to, že míčím na tetování a, že jsem poznalo naprosto skvělé lidi, kterých si prostě vážím. Je to prostné, jak jsem již psala.
Chodím běhat a celkem posiluji, také hodinové procházky mi nechybí téměř každý den, ale stále to může být lepší.
Dál?
Čtu. A nic jiného zajímavého nedšlám.
Takže vážně nemám, o čem psát, protože on zmizl. Teda ne, že by mě to netěšilo, protože jeho osoby, bylo vážně už dost, ale na druhou stranu mě to celkem štve.
Protože jsem čekala, že to bude zajímavější, jak on sám popisoval, ale nejspíše jen machroval a nic z toho nebylo.. Nuda.

Přežrala jsem se čokolády, až je mi z toho skoro zle, ale věřím, že to mohlo být vždy horší, takže koukám na nějaké filmy a vlastně i anime a přemýšlím, co budu celý den konat.

Nejspíše by to chtělo vyčistit počítač.. Už se dlouho nijak nečistil..

Dále bych si mohla něco uvařit.. Mno, Vlastně si udělám ten uzený tavenýr, co mám v lednici, vzhledem k tomu, že má spotřebu do 9.3. Tak by to bylo fajn a k tomu ledový salát a možná brambor? Ale na přílohu nemám chuť, takže mi stačí jen ledový salát a rajčátka.. Mmmm...

Půjdu běhat.

Budu číst.

A zametu, když už jsem dneska uklidnila, tak to dotáhnu, protože jediné, co mi zbylo je zamést. Což je dost zásadní.

Podívám se na anime tokyo Ghoul. Vypadá to zajímavě a dle několika dílů, to bude asi i dost vtipné.

Uvařím si jídlo na pondělí a rozmyslím si termíny, kdy mohu jít na stáž. Každé pondělí chodím totiž jako dobrovolník.

Zvyšování pozEneru a plány na stáže

Aneb poslední dny se nedělo nic zajímavého. Stále dokola dělám určité věci a nic. M se neozval, místo toto se ozval jen A, který je mi již jasně někde, protože jeho nestabilní chování mě nezajímá. Každý by se měl umět rozhodnout a já mu šance na spolupráci dávám neustále a pokud o to skutečně bude stát, tak ať mě kontaktuje v lepší čas než, když jdu na diskuzi ohledně Proud.

PozEner se mi krásně zvyšuje, dělám pro to hodně, ale stále ne dost, protože vím, že mohu udělat stále víc. Je to složité.

A co dále? Začínám nový rozvrh ve škole a zatím to není zase tak zlé. Poté mám domluvené dobrovolnictví v organizace Naděje. Nechtěl jsem to přímo zmiňovat, ale myslím, že tím nikoho nepoškozuji. V pondělí si jdu potvrdit smlouvu a vzhledme k tomu, že kolektiv lidí, co tam jsou již znám a vycházím s nimi dobře, tak se tam těším. Co se týče mých dalších praxích, tak zmíním další 3 organizace, kde by mě zajímalo jejich fungování. V Naději jsem bylo na praxi a byl jsem skutečně spokojený s jejich fungováním a celkově i s kolektivem lidí, z toho důvodu jsem se odhodlal tam jít i jako dobrovolník. Čas mám, takže se mi to perfektně hodí. 

Další organizaci, kterou jsem oslovil byly Boromejky. Do detailu zmiňovat nebudu. Tam mě čeká stáž až v létě, již rok jsem přemýšlel o tom, že tam půjdu, takže potvrzení smlouvy a jasně daný termín mě téměř hřeje u srdce. Netuším, co pořádně očekávat, ale to samozřejmě uvidím. I když toto celé je celkem mimo mé zaměření. 

Organizaci, kterou jsem oslovil poté je Maltézská pomoc, na kterou jsem slyšel spoustu pozitivních názorů¨ohledně jejich fungování. Mají také působivé video, takové milé a nenucené. Tedy ne, že by i ostatní organizace neměly dobrou upoutávku, ale tady je to takové nenucené, spontánní a jemné. Původně jsem plánoval méně hodin, ovšem pravdou je to, že netuším, kam narvat další organizaci? Jakou další oslovit? Poté jsem si uvědomil, že těch pár hodin je skutečně málo na to, abych si dokázal uvědomit, jak to tam funguje, takže bych byl moc rád, kdybych tam mohl být déle. Problémem však je, jestli mi to bude umožňěho. Pár lidí mi řeklo, že tam mají s praktikanty opravdu narváno, tak nevím. Nechci oslovovat další organizaci. Ale když mi nic jiného nezbude, budu k tomu donucen.

Poslední organizací, ve kterou jsem opravdu chtěl praxi je Armáda spásy. Kde opět v létě. A opět hodně hodin, takže jsem zvědavý, jestli mi na ty hodiny kývnou. Přeci jen za týdenní praxi, kdy se seznámím s okrajem fungování organizace, to je dost málo viz u organizace výše. 

Vzhledem k tomu, že praxe v Naději byla týdenní a byla opravdu hodně krátká, tak jsem rád, že mohu být i dobrovolník a tudíž poznávat více fungování organizace a celkově být nějak ku pomoci.

Toto celé je hodně orientační, ale raději si to celé vyřeším, člověk nikdy neví, jak jisté věci dopadnou, tudíž není zlé, když si to celé zařídím. Při nejhorším se to prostě jen zruší. Ale já jsem odhodlán k tomu vyhrát a užít si i všechny stáže.

Snažím se být jemný, hodný a to zcela spontánně a jde to. Včera jsem byl na diskuzi rádia Wave Pod proudem, což byla pro mě velmi přínosná diskuze, ujasnil jsem si určité informace, které jsem ještě neměl přímo ujasněné a také se zamyslel nad tím, jestli, až tedy vyhraji budu chtít skutečně něco měnit. Jestli prostě vážně budu chtít být tím Gabrielem, kterým jsem vlastně býval. Jenže, jestli jím budu chtít být i pro ostatní, aby mě takto vnímali. Myslím, že toto posouvám někam na později, nepotřebuji to. Nyní ne.  

To samé s Určitou osobou, tento problém odmítám momentálně řešit. Je to blbost a všechny tyto věci jsou zkrátka tak nepodstatné, že nevím, proč bych se měl nad nimi jakkoliv pozastavovat? Když ani mě samotnému za to nestojí ztratit čas přemýšlením nad tímto.

Dnes jdu opět na přednášku s Proudem a mnoha dalšími a zítra plánuji kino s Jako Doma. Myslím, že po tomto všem budu mít pozEner vysoký a to nemluvím o dalších aktivitách, které dělávám k tomu a fungují perfektně.